Cyklotrialové hry mládeže 2014 „aneb Jak jsme jeli na prvni závod“.

20141011_161928

Staří harcovníci prominou neprofesionální článek, nováčci a náhodní kolemčtoucí třeba rádi shlédnou pár poznatků ze začátků a zjistí, že není třeba se závodu bát.

Když jsme před pěti týdny začali s tréninkem, říkal jsem si, že nás čeká jestě hodně ježdění, než bude mít smysl jet na závod.  V pátek na tréninku mi Barča povídá, že by chtěla s klukama na závody. Jelikož závodění je prý nejlepší trénink, tak slovo dalo slovo a přidali jsme se k našim mladým borcům a idolu Vášovi na závod do Havířova. Říkal jsem si, že se aspoň trošku otrkáme a příště budeme tušit, o čem závodění je.

Po přesunu na místo startu mě překvapilo, jak málo lidí dokáže pohlídat závody pro cca 40 závodníků. Registrujeme se, poslouchám pokyny od kluků a děcka uz řádí na kole od začátku. Procházíme tři nejbližší sekce a mě je jasné,  že bude úspěch se dostat k první malé překážce a neuvěřitelné štěstí, když ji Barča překoná. Ta je od kluků vyhecovaná, že jí závidím. Rozprava před závody, pravidla všichni znají. Tedy kromě nás, ale my se je naučíme za pochodu (třeba to o čase závodu jsem nějak zazdil úplně).

Hned na začátku podcením frontu a čekáme fakt dlooooooouho na první sekci. Jako první úspěch beru maximální nasazení Báry a bez řečí jede domluvenou trasu až do prvního průjezdu mezi kameny kde se krásně zasekne a 5 bodů je doma. Projet úzký místo přesně nám ještě nejde a je potřeba cvičit.  Na druhé sekci bereme jako úspěch překonání strachu ze sypkých kamínků a prudkého kopečku dolů. Zaseknutí pedálu o kolík vedle první minipřekážky nebereme jako tragedii, ale jako poučení. Nájezdy na překážku za prudkou zatáčkou nám v dovednostech trošku chybí. Jsme v klidu, časem se nenecháme honit, protože o něm nevíme. Přesun na další sekci, kde nás čeká jedna zatáčka, kus dřeva a držkopád přímo na něj. Jo nadhazovat přední kolo a pošlapávat, to by se nám teď náramně hodilo. No nic, svištíme do další fronty (to čekání je náročné hlavně pro mne, protože madam si pojíždí kolem a dělá, že trénuje, ale hlavně že je spokojená).

Sekce si vždycky poctivě projdeme a řekneme kudy ji celou projedeme. Na čtverce je začátek slalom mezi kamínky v nulové rychlosti a pošlapem. Překvapivě Bára ty dva kamínky zvládla, přejezd třetího miniplacáčku ovšem vyžaduje i trošičku rychlosti, aby se o třícentimetrovou hranku nezaseklo kolo. A teď by se hodilo umět si přední kolo přízvednout a potlačit kousek dopředu. Jé, podařilo se a tak se vší soustředěností padáme na rovině do mlíka. Nu což, na téhle sekci máme šanci opravy. Na pětku se Bára cítí, procházíme, a prý to dá. Jenomže ten první placáček za zlomenou zatáčkou mi šeptá, že to tak nebude. Ale nekazím bojový zápal a vyrazím. Takhle zlomit kolo neumíme a prostě kamínek mineme, dáme nožky na zem a couváním získáváme plný počet bodů. Přenášení váhy a stabilita se u těchto utažených věcí hodí v množství větším, nežli se nám dostává.
Nu což nenecháme se zlomit a rovnou střílíme druhé jízdy ve stejném duchu – pád na rozjezdu a míjení kamínku za zatáčkou. A pokračujeme zpět.Po druhém pádu na trojce  se už tak moc závodit nechce. Fňukání zaháníme tátovým mručením, že když už, tak to dobojujeme a nevzdáme.

Mnohem víc ovšem pomáhá sladký doping, super povzbuzení od rozhodčích a tyčinky pribináčku. Tak se srovnáváme, otřem pusu od pribináku,  zamáčkneme slzu z toho že nám to nejde a dáváme třetí kolo. V první sekci měníme trasu a dostáváme se až ke kamenům a leháme si na kládu u nich. Pochvala za boj a za to, že jsme se dostali nejdál je odměnou. Zase zkoušíme dvojku – sjezdík a taktizujeme, tamhle nohu a jen to přetlačíš. „Já říkal jednu nohu dolů, ne dvě“…Po cestě na trojku dáváme rychlou zmrzku, aby se závodnice ochladila. Hned chladnokrevně padáme na čumák na první kládě, kterou proste bez nadhozu kola nejde přejet. Nejde ani taktizovat, když je kolo velký a my malý, tak je ani nepřenesem s jednou nohou na zemi. Zatím teda máme všechny body a žádný nám nechybí. :)

Poslední dvě sekce už máme jasně v kapse. Slalome mezi kamínky a přejetí posledního dáváme s nějakým šlápnutim, což závodnici přivádí k euforii, nehledí na trasu, a navic ma dojem, že další kámen přejede bez šlapání. Pět bodů doma a poslední sekci už s přehledem minem kámen. Sbíráme 4 body za couvání a přejezd. Protože to máme v kapse, pro jistotu sundáváme nohy na zem na rovince za kamenem. Pětasedmdesátka je doma, můžem odevzdat a oddychnout si.

Odpočinek, vyhlášení s krásnýma cenama pro všechny caparty, potřesení rukou od Vaška (co na tom, že ho cestou na závod pořád zlobí, teď je to jiný). Medaile je v kurzu jestě dnes večer. Všechno utrpení je zapomenuto.
Děcka to koncem vyhlašování nebaví, a po těch hodinách na kole si jezdi dál. Koukám, že Bára se urputně snaží napodobit kluky a přizvednout přední kolo. Tak poděkovat za závod, ještě na slíbenou zmrzku za odměnu a hurá domů. Než vyjedem z Havířova, zadní lavice spí. Já jsem utahanej,  jak kdybych závodil a už se těším do postele. A ponaučení na konec pohádky?

Díky závodu vím na co se zaměříme při tréninku (pošlap, rovnováha do zblbutí, zatáčení na malém poloměru, akcelerace na krátkou vzdálenost, nadhození kola). Chápu systém závodu a vím, že mám sledovat čas.
Bylo to zábavný ve finále pro oba. Bára si sáhla na dno fyzicky a hlavně psychicky, když se nedařilo a pořád bojovala. Já jsem se za extrémně krátký čas vyrovnal svým klidem budhistickým mnichům.
(Nechápu proč tak dlouho meditují, když stačí jeden závod) Když jsem se dnes zeptal jestli pojedeme zase, bez váhání mi odpověděla že určitě.  Mám radost, jsem hrdej a navíc jsme, díky malému nájezdu, pošetřili kolo na další závod.

A abych nezapoměl na oficiální výsledky: Jirka s Daníkem zabrali krásný čtvrtý a pátý místo v kat. promesa. Gratulujeme!!!

Váša předává nejmenšímzávodníkům...

Váša předává nejmenšímzávodníkům…

Pořadí  dle výsledků zleva doprava...

Pořadí dle výsledků zleva doprava…

Po závodě odpočnout i potrénovat....

Po závodě odpočnout i potrénovat….

  • Míša A Ondra Dobiášek

    Krása, připomíná mi to moje začátky :-)
    Hlavně vytrvat!